Slovenské jaro ve Slezsku - autorozhovor pro folk.sk

Vážení přátelé,
musím se vám k něčemu přiznat. Místní novináři, kteří jsou všude kolem nás a myslí si o sobě, že oni jsou ti “posvěcení”, kteří mohou posuzovat ty druhé, mne inspirovali k jedné velké “kulišárně”, akorát jsem zatím neměl odvahu ji použít. Tou kulišárnou je naprostý vrchol novinářského umění – rozhovor sám se sebou. Když mne Janko Kulich ponoukl, abych napsal Peterovi Lachkému na “folk.sk” něco o našem počinu zvaném “Slovenské jaro ve Slezsku”, tak jsem pochopil, že je to příležitost!
Prostě nebudeme nic kamuflovat, Mirek se zeptá Mirka a Mirek odpoví. Žádný konflikt, žádný problém, reportér i dotazovaný budou stále spolu.

Možná někdo namítne, že otázky jsou předem známy a co to tedy je? Ale copak i v televizi nejsou otázky předem známy? Ostatně častým jevem je, že se k vyřčené otázce hledá ten, kdo by odpověděl ... Takže, jdeme na věc!

Mirku, co Tě vede k tomu, že prosazuješ slovenskou kulturu na živo právě ve Slezsku?
Dovol mi na úvod malinké školení. Jeseník leží skutečně ve Slezsku, které je součástí Moravy. Před válkou bylo součástí Sudet a žilo zde 90 % německého obyvatelstva. Výměna za české obyvatelstvo měla a má dopad na místní kulturu, která postrádá kontinuitu, která je zřejmá třeba na Jižní Moravě. Takže lidová zábava byla vždycky odrazem těch tradic, které si sem do pohraničí s sebou přivezli příslušníci různých etnik, takový “pelmel”. Po roce 1946 sem přišli Valaši, lidé z Jižní Moravy, z Čech, ale také silná komunita Slováků z Rumunska a třeba Řekové. Já to říkám tak široce proto, že z časů česko – slovenského soužití bylo Slovensko vnímáno ve Slezsku jako něco zcela přirozeného a slovenská kultura jako součást našeho kulturního života.
Po rozpadu federace nám slovenský jazyk začal chybět, protože nemáme možnost dívat se na slovenskou televizi. Naštěstí bylo na co navázat a tak obnovení partnerských vztahů v trojúhelníku Bojnice – Prievidza – Handlová na sebe nedalo dlouho čekat. Přece není možné, aby dnešní “náctiletí” nerozuměli slovensky, to bych považoval za neštěstí. Navíc společná cesta do Evropy znamená, že chceme lépe poznávat své sousedy, na všechny světové strany, východ nevyjímaje.

Co letošní “Slovenské jaro ve Slezsku”, jak hodnotíš srovnání záměr – výsledek?
Osobně považuji jaro za velice příhodné období, protože je prosyceno zejména optimismem a očekáváním, je předurčeno k tomu, abychom se na něco těšili, něco si prostě užili. A naše společná dramaturgie Kulich – Hrdlička bude chtít do Jeseníku přivézt vždy něco zajímavého, ať už ze žánru “folk – country”, ale také jazz, blues. Budeme hledat cestu, jak připomenout slovenský film, ale další žánry. Letos jsme už nabídli pestřejší “krmi”. Určitě jsme vyzkoušeli, že tudy povede ona cesta. A srovnání záměr – výsledek? Nikdy nebudu spokojen s počtem diváků, to už je profese. Určitě jsme se letos posunuli ve společenském významu celého projektu, nejen proto, že program rámoval podepsání oficiální partnerské dohody mezi městy Bojnice a Jeseník. Myslím, že vernisáž výstavy fotografií Milana Grosse, která to celé “odstartovala”, navodila atmosféru. Nabídka výstava, hudba, film byla velmi šťastná. Mluvím-li o divácích, tak problém bude, ať už budeme chystat akci slovenské kultury u nás, nebo české na Slovensku. Protože nám nejspíš nepůjde o to, aby program byl ozdoben těmi nejzvučnějšími jmény, tak na naší šikovnosti bude získat srdce diváků. Čeká nás hodně práce, myslím však, že ti diváci, co přišli, to jsou ti, kteří opět přijdou. Alespoň takové jsou reakce.

Mirku, takže můžeš konkrétně, co letošní “Slovenské jaro ve Slezsku” divákům přineslo?
Výstavu fotografií, přesněji aktů Milana Grosse, jsem už vzpomněl, tu si mohou návštěvníci jesenického kina ještě prohlédnout do 20. 4. 2002. Páteční pořad (22. 3. 2002) pod názvem “Janko Kulich uvádza” představil Padlášový výber, tady duo Knezovičová – Jakubík, což je velmi zajímavý folk s výraznými prvky jazzu, Peter Janků, který je nejen výborný zpěvák, navíc má dobrý kontakt s publikem, Marián Geišberg (vystoupil se synem) strhl publikum barvou hlasu, hloubkou textu. No a spoluautor dramaturg, písničkář, autor a mílovými kroky rostoucí moderátor Janko Kulich to velice mile celé “zarámoval”, navíc přidal písničky, které mají báječnou vlastnost, mimoděk nutí k přemýšlení. Takže Miroslave, páteční program byla paráda! Dal jsem povinnou účast své patnáctileté dceři, abych znal její úsudek = moc se jí večer líbil. Samozřejmě nikomu neunikl příhodný Kulichův bonmot, rozdávaly se malinké pletené kulichy, mamince Kulichové patří poděkování za výrobu, je to velmi milé.
A to jsem netušil co mne čeká v sobotu! V době kdy běžel film Sedím na konári v kině, se v našem partnerském rockovém klubu Biograf 33 chystalo trio Down Town Band z Handlové, v čele neuvěřitelný kytarista, zpěvák a autor René Lacko.

Miroslave, Ty jsi prý hned bombardoval dramaturgii mezinárodního bluesového festivalu BLUES ALIVE v Šumperku, je to pravda?
Miroslave je (pozor – tyto pasáže jsou vrchol novinářské práce!), hned jsem mejloval Láďovi Rybičkovi do Šumperka. Mám vážný příslib, že se René Lacko a jeho DTB objeví na podzim v rámci dalšího ročníku BLUES ALIVE. Letos nás například potěšili bratislavští Boboš and Frozen Dozen.

Slovenské jaro ve Slezsku, Blues Alive, to nejsou jediné akce, kde se potkává slovenská a česká kultura v Jeseníku?
Máš pravdu, zdaleka ne. Městská kulturní zařízení dovážejí v rámci své celoroční nabídky slovenské umělce takřka pravidelně, ale jsme na stránkách folk.sk a tak nesmíme zapomenout na festival, který snad jednou vystoupí ze své regionální podoby, někam výš a dál. Tím je Jesenický nugget, kterému vděčíme s Jankem Kulichem, že jsme se dali dohromady. Mohu pozvat čtenáře internetu na další ročník “nuggetu”?

Mirku, to právě autorozhovor umožňuje!
To je úžasné! Přátelé, pokud pojedete kolem Jeseníku v pátek 19. 7. a v sobotu 20. 7. 2002, tak vězte, že v Areálu Na Miroslavi v Lipové-lázních (8 km od Jeseníku) se koná rodinný hudební festival (8.) Jesenický nugget. Bližší najdete na internetu, na adresách: www.rsmiroslav.cz nebo www.kultura.info-jesenik.cz. Těšíme se na Vás!

Mirku, děkuji za rozhovor.
Mirku, není zač.

Ve dvojroli reportéra i dramaturga - Miroslav Hrdlička
Městská kulturní zařízení Jeseník
mkz@jes.cz

Ak sa vám článok páčil, môžte ho poslať do vybrali.sme.sk alebo si prečítajte ďalšie články tohto autora.

Poslať autorovi správu